Letošní RACE byl pro nás dvakrát důležitý především proto, abychom se dostali z určitého psychického tlaku po výsledku na DOS RAS EXTREME 2010, kde jsme závod ztratili kousek před cílem zbytečnou diskvalifikací ze 4. místa ve velmi silné konkurenci 13 startujících ultramaratonců z Evropy v kategorii 50+ (nikde jinde v Evropě se tak silná konkurence nesejde). Jsem moc rád, že se nám to podařilo a to nejenom umístěním na RACE v kategorii 50+ a získáním rekvalifikace na RAAM, ale hlavně zajetým výsledným časem, výkonem a celkovou pohodou v průběhu a po samotném závodě. Všem, kteří mně v tom pomohli, upřímně a moc děkuji! Je to pro mě a pro celý realizační tým důležité i pro další vývoj práce na Projektu RAAM. Příští sezóna bude pro tento Projekt klíčová z hlediska potvrzení na co já a náš tým celkově máme. I toto zjištění ovlivní moje rozhodnutí s kým resp. v jaké kategorii budu na RAAM nakonec startovat. S tím také souvisí i můj připravovaný kalendář závodů na sezónu 2011 a celková příprava na tyto závody ( o tom až v dalších aktualitách později ). O RACE 2010 a o tom, co se bude dít další sezónu 2011, jsem si po závodě minulé pondělí povídal na ČRo České Budějovice – záznam rozhovoru jsem uložil do sekce Média\Rozhlas.
Na start letošního RACE se v Piňczowě nakonec postavilo méně borců než vloni, ale zastoupení bylo výborné. Přijela celá česká ultramaratonská špička, tj. Jožka Trchalík, Patrik Bártík a k nim i jejich hlavní čeští konkurenti Sváťa Božák a Standa Prokeš. Právě oba posledně zmiňovaní vloni zajeli výborně a Sváťa na letošním DOS RAS EXTREME doslova zářil. Takže se bylo opravdu na co těšit. Slováci přijeli rovněž v nejsilnějším zastoupení – Martin Kerekeš, Milan Černek a Rišo Meleg. Na startu byly i 2 ženy z nichž pro mne byla větší favoritka Caroline Van Den Bulk z Kanady před Italkou Annou Mei. Na první dvoustovce kilometrů se závod rozjel ostře a na to dle mého názoru doplatila Anna Mei, jak se později ukázalo. V mé kategorii jsme startovali s Jirkou Legerským (52 let) dva ultramaratonci a já jsem Jirkovi možnosti znal a soustředil jsem se především na splnění našeho plánu jet celkový čas pod 60 hodin a pokusit se být dobrým soupeřem Caroline. Právě s ní jsem se na trati potkával nejčastěji, protože poslední z favoritů mužské kategorie do 50 let, Jožka Trchalík, mě předjel v Gorlice na 192. kilometru. Ještě na úpatí Nízkých Tater jsem na špičku závodu ještě neztrácel víc jak 1 hodinu a 40 minut. S Caroline jsme jeli po trati hodně vyrovnanou jízdu až do Svodína (636km) resp. do Komárna (746km), kde jsme Caroline naposled předjeli a potom až do cíle jsme jeli před ní a svůj náskok zvyšovali. 
První tři borci zajeli vynikající jízdu na evropské úrovni. Rišo a Sváťa byli velmi rovnocennými soupeři a závodili o první místo až do poslední chvíle. Milan předvedl rovněž výborný výkon a do cíle na oba výrazně neztrácel a „jistil“ si 3.místo v celkovém pořadí. Mě osobně doslova uchvátil výkon a zlepšení Richarda Melega, který se oproti loňsku zlepšil o 12 hodin !!! Gratuluji Rišo ! Sváťa Božák všem jasně ukázal, že dnes v Čechách je prakticky „jedničkou“ on a svůj výkon z DOS RAS EXTREME 2010 na RACE 2010 jenom dvakrát podtrhnul. Sváťa má před sebou opravdu velkou budoucnost a já mu moc držím palce. Standa Prokeš jel výborný závod v první třetině, kde jel prakticky na špici závodu, ale jeho další průběh si možná představoval trochu jinak. Přesto jeho celkový čas byl o více jak 2 hodiny lepší než loňský! Patrik Bártík se po trati zřejmě potýkal s nějakými problémy, jinak si nedokáži vysvětlit, že jsme před Patrikem jeli v Lanžhotě téměř o hodinu vpředu a v cíli nám na Patrika chybělo jen 41 minut. Zkrátka RACE 2010 byl nádherný závod a já všem ultramaratoncům upřímně gratuluji. Průběh závodů lze číst ze statistiky pořadatele, kterou jsem uložil do sekce Statistiky.
Jak už jsem uvedl, podařilo se nám zlepšit náš výkon oproti loňsku o 4 hodiny a 37 minut na trati, která byla prakticky srovnatelná (o trochu kratší ale o trochu těžší). Proto jsem se těšil na rozbor dat zaznamenaných v průběhu závodu realizačním týmem (staral se o to důsledně Jakub) a dat z Polaru. Takže jsem to moc neoddaloval. Ještě než dám na stránky průběh tepovky ze všech úseků závodu, tak uvedu orientačně parametry těchto úseků tak, jak byly zaznamenány. Po trati závodu jsme si naplánovali celkem 11 zastávek na jídlo a to nám trať rozdělilo na 12 úseků, které jsem měřil Polarem :
Délka tratě i s objížďkami byla 1.191km, převýšení tratě jsem naměřil cca 9.475mp. Plánovali jsme jet celkový čas 59:12 hodiny a na přestávky včetně spaní jsme si z tohoto času vyčlenili 5:41 hodiny. Skutečnost byla lepší a nám se podařilo zajet celkový čas 58:21 hodiny. Ihned po startu závodu jsme jeli rychleji a tak již do Hriňové na 480.kilometru jsme přijeli o 2:58 hodiny dříve ! Dál na cestě do Svodína za bouřek a lijáků se začal náskok zmenšovat, ale do Svodína jsme přijeli ještě o 2:40 hodiny dříve a tak jsme si mohli dovolit prodloužit přestávku na spaní o téměř jednu hodinu. Noční průjezd Maďarskem po bouřkách nás částečně zpomalil a v Nové Stráži se náš náskok zmenšil na 1:08 hodiny. Následně po cestě do Pezinoku (863.kilometr) s úsekem 32kilometrů po „panelce“ jsme náskok téměř ztratili – zůstalo nám jen 26 minut. Naštěstí přišly kopce a v nich jsem jel až do cíle oproti plánu rychleji a náskok jsme zase zvýšili až na konečných 51 minut..JPG)
Ze statistiky je v porovnání s loňským rokem vidět co nám pomohlo zlepšit náš výkon – především zkrácením rozdílu mezi celkovým časem a časem jízdy. Toho jsme dosáhli zkrácením doby plánovaných zastávek a jejich důsledným dodržováním, dále pak i snížením počtu neplánovaných zastavení a zrychlením jízdy. Daleko lepší organizace práce celého týmu měla zásadní podíl na zkrácení času zastávek! To, že jsem zrychlil i já na trati závodu, přisuzuji především použitím triatlonové hrazdy a tím, že jsem byl schopen docela dlouhou dobu jet zalehlý na řidítkách na rovinách a i v mírných stoupáních. Také k tomu přispěla zkušenost, kterou jsem si přivezl z DOS RAS EXTREME z letošního jara a opravdu velká motivace a snaha již zapomenout na to, jak jsme tam nakonec smolně dopadli! Takže z minulého ročníku jsme se opravdu poučili a rozhodně se nám to vyplatilo! Ukazuje se, že je stále co zlepšovat a k tomu je důležité si po závodě tuhle statistiku a „rozborku“ prostě udělat. A to je to, co vás kromě poctivého tréninku také posouvá.
.jpg)
Trasa závodu byla pro mne v tomto ročníku nejenom zajímavější, ale i pestřejší. Přejezd Vysokých i Nízkých Tater byl i tentokrát krásný i když v závěru hodně mokrý. Zajímavá a sportovně náročnější v porovnání s minulým ročníkem byla poslední třetina závodu. Jsem spíš vrchař a tak jsem přivítal, když rovina z Komárna skončila u Pezinoku a jelo se přes Karpaty (krásný rychlý výjezd) a později od 890.kilometru se již projížděli krásné brdky od Hluku počínaje, přes Pozděchov a konče výjezdem přes dva zuby mezi Vsetínem a Rožnovem. Krajina tady na Valachách byla úžasná (prakticky to tu neznám…) a dokonce jsem tu v prvním stoupáku za Vsetínem našel pozdrav „Jírovi od Valachů“ (ještě jednou za něj děkuji). Zpestřením pro mne byl i sice dlouhý ale tempový výjezd na Makov. V samotném závěru nám Radek s Petrem připravili překvapení v podobě klidné trasy přes Mosty u Jablunkova (tady si Anna Mei asi užila svoje…). Jediné o čem jsem přemýšlel, proč nás spolu s našimi vyšlechtěnými silničkami organizátor vyzkoušel na panelové státovce vedoucí do Senece. Přibližně 30 kilometrů jízdy na panelce vyžadovalo se kousnout a přiznám se, že jízda v této části závodu mně vůbec nic nedala a dlouho jsem přemýšlel dál po trase závodu do cíle co Petrovi a Radkovi v cíli k tomu řeknu. Ale dopadlo to nakonec dobře protože následných cca 300kilometrů se ten můj adrenalin z těla vyhnal a já jsem byl nakonec v pohodě. Závěrem chci tímto způsobem Radkovi Kyselému, Petrovi Bezecnému a Romanovi Kopečovi a jejich organizačnímu týmu poděkovat za výběr trasy, za výbornou přípravu a organizaci závodu. Díky všem!
dnes:30
za týden:300
za měsíc:165
celkem:14830
