Netajím se tím, že kromě ultracyklistiky a závodění mě baví i návrhy a stavba silničních speciálů na takové závody. Více jak před 4 roky jsem začal spolupracovat s konstruktérem Jardou Hrubým. Po jedné z jeho přednášek jsem se rozhodnul stavět kola na místo toho, abych si kupoval sériová dělaná na Taiwanu. Dal jsem přednost stavbě originálů a CZECH MADE. Tohoto rozhodnutí nelituji, naopak. Jarda je špičkový konstruktér a jeho silničky jsou jedinečné! Během čtyř let jsme postavili 3 silničky pod názvem RUBACUORI. Ladili jsme jízdní vlastnosti, které kolu dává rámový set a jeho geometrie, použitý materiál a tvar karbonových používaných „trubek“ a profilů. Jarda mi pokaždé vyšel vstříc a tak kolo od kola jsme hledali ideální stroj pro závody typu RAA, RAAM. Tím je bezesporu poslední stroj v klubových barvách, který měl svoji premiéru právě na RAA 2011, kde se po všech stránkách osvědčil! Rám této silničky je zcela unikátní – je celokarbonové konstrukce vytvořené z voštinových „trubek“ různých průměrů a profilů. Použití „voštiny“ dává kolu jedinečné mechanické vlastnosti. Jarda vytvořil rámový set v klubových barvách CUT a Mechoš jej zkompletoval a sestavil s citem pro každý detail jemu vlastní. Posuďte sami jak se jim to povedlo… .
Po návratu z RAA do práce bylo pro mne velmi pěkným zážitkem přivítání na Temelíně. Byl jsem moc příjemně překvapen zájmem mých kolegů o tento závod. I na Centrále v Praze mě občas někdo oslovil a pogratuloval k dokončení RAA. Ze středu všech našich fanoušku jsme se rozhodli vyzdvihnout Františka Drtinu, který je našim skalním a dlouhodobým příznivcem. Při každém ultramaratonu nám i na dálku významně pomáhá díky sledování informací o vývoji závodu z internetu. Minulý pátek jsme Františka jmenovali Čestným členem CUT a předali mu klubové tričko, které nosí všichni členové CUT týmu. Kromě toho mě velmi příjemně překvapila uveřejněná informace o našem plánovaném startu na RAA v ČEZ NEWS a to především díky redaktorovi Jaroslavovi Bílému. Pevně věřím, že v dalším čísle bude zveřejněna informace o tom, jak jsme si na RAA vedli.
Opět díky Vojtovi se do tisku dostávají první informace o tom, jak jsme zvládli náš dosud nejtěžší ultramaraton. V sobotním ČB Deníku vyšel pěkně napsaný článek, který dobře vystihuje naše vystoupení v Rakousku – článek najdete v sekci Tisk. Požádal jsem také i výborného českobudějovického fotografa Vaška Pancera, zda by nám pomohl s medializaci i mimo náš region. A on, stejně tak jako před odjezdem na RAA, ochotně souhlasil. Tak uvidíme, zda se příští týden v tisku objeví další zprávy. Medializace každého našeho letošního vystoupení je součástí přípravy našeho Projektu RAAM. Čekáme nyní na odezvu i z ČRo ČB a ČRo Radia Wawe, které nám pomohlo s medializací nejenom před startem na RAA, ale i v průběhu závodu formou živého vstupu.
Přípravu na tento závod včetně regenerace po DOS RAS jsme zvládal, ale z pracovních důvodů neproběhla zcela podle mých představ. Na závod jsme se všichni moc těšili, ale byl pro nás velkou neznámou – nikdy jsme tak daleko a vysoko nonstop ještě nejeli. Plán závodu nebyl nerealistický – chtěli jsme zajet čas kolem 130 hodin, tj. 14 hodin pod časový limit. Zpětně chci říci, že nebýt mých zdravotních problémů s úponem čéšky pravého kolena, tak jsme jistě pod 140 dojeli… . .jpg)
Tento plán počítal s tím, že prakticky každou noc spíme alespoň 2 hodiny a to v době, kdy je to fyziologicky nejlepší, tedy těsně po půlnoci. První tři dny a noci, za které jsme projeli přes Halbenrain až do Lienze (1.100km trasy) jsem se cítil opravdu v pohodě. Jeli jsme stále docela rychle a jelo se mi dobře v kopcích ale i na rovinách „smotaný“ na hrazdě. Stále jsme jeli lépe než plán (!) o cca 2 hodiny a měli jsme důvod k optimismu a velké pohodě. Těžký zásek do mé fyzické pohody udělal až 4. den/noc, kdy jsme jeli „královskou část“ s těmi asi nejtěžšími stoupáními na Iselsberg, Hochtor, Gerlospass a Kühtai. 
Tahle porce výškových metrů za chladného a deštivého počasí si vzala své – poprvé za čtyři dny jsme začali čerpat naši časovou rezervu a já jsem se musel opravdu hodně vydat. Do Oetzu jsem přijel v úterý až ve 03:40 hodně vyčerpaný a se 4,5 hodinovým zpožděním proti plánu. A co bylo nejhorší začaly problémy s úponem čéšky pravého kolena. Zdenek mě dává „do kupy“ a tým mě nad ránem 5.dne posílá na další těžkou alpskou část, kde na mě čekají výjezdy na Silvretta, Faschinajoch a Hochtannbergpass. Nikdy jsem s takto poškozeným kolenem nejel a musel jsem se s tím doslova poprat. Na jízdě v kopcích to bylo samozřejmě znát a šlo jen o to, aby koleno vydrželo a já ztrácel proti plánu co nejméně a nejpomaleji. 
Při výjezdu na Hochtannberg se „lámal chleba“ celého závodu a tým už řešil další postup po trase závodu hodně operativně podle mého fyzického stavu. Před výjezdem na Fernpass opět trochu spíme a dál se pouštíme na další sedla a roviny kolem Innsbrucku. Pozdě odpoledne vjíždíme do posledního alpského sedla Dienter Sattel, kde rvu kopec už na vůli s pocitem překonání poslední překážky na cestě do cíle. Kolem 21:30 překonáváme magickou hranici 2.000 kilometrů při cestě z Bischofshofenu na pass Lueg. Za tímto kopcem ještě rvu špicary kolem Schwaighofenerberg a tady už všichni víme, že do Schärdingu dorazíme včas a i s rezervou 2 hodin. .jpg)
Tým ožívá a povzbuzuje do posledních kilometrů, čtou se SMS od kamarádů a přátel a konečně v 10:04 přijíždíme do cíle závodu na Schärdingské náměstí. Řada z nás neskrývá pocity dojetí a těšíme se z pěkného přivítání od pořadatele závodu! Teprve až po závodě jsem si uvědomil, jaká to byla ode mne troufalost vyjet na tuto trať do podmínek, ve kterých jsou borci z Rakouska, Německa, Švýcarska „doma“. .jpg)
V Alpách trénují a připravují se na tyto extrémní závody a to se promítá i do jejich výsledků a výkonů. Jedině tady najdete terén a podmínky, kde se rodí opravdoví mistři. To nám naše české brdky nikdy nenahradí. O to víc mě hřeje skutečnost, že se nám podařilo závod dokončit. Rozhodně se nemáme za co stydět! Dokázali jsme, že i v našich podmínkách se lze na tyto závody připravit (o tom mimo jiné svědčí i výsledky dalších ultramaratonců z Čech a Slovenska na tomto závodě…). A když si k tomu přidáte, že jen odvážným přeje štěstí, tak se výsledek dostaví… .
Ve čtvrtek dopoledne jsme vjeli na Schärdinské náměstí, kde nás čekalo krásné přivítání od pořadatelů. Michael Nussbaumer se svým týmem na nás čekali se závěrečným ceremonielem pro Finishera. Když jsem dostal slovo, abych vyjádřil jak se cítím, trochu mi selhával hlas. .JPG)
Potom jsme všichni nastoupili na pódium na focení a na závěr bylo šampaňské. Moc příjemný byl i okamžik, když ke mně přišel Támás Járvás a pogratuloval mi. Stejně tak tým Georga Hause, který rovněž čekal na můj dojezd. A tím pro nás i pro pořadatele ultramaraton RAA 2011 skončil! Splnili jsme si svůj cíl a tím byl i důvod k radosti všech. Moc děkuji všem členům týmu za jejich výbornou práci a podporu v průběhu necelých šesti dní a nocí, které jsme strávili na trati! Zdenkovi Janečkovi, který s námi jel poprvé, děkuji ještě zvlášť, protože on udělal vše proto, abych závod dokončil i se zdravotními problémy. Zdenek do týmu úžasně zapadl a moc nám pomohl! I díky jemu mám k dispozici jasné medicínské posouzení mých schopnosti vyrovnávat se s takovou extrémní zátěží. Cestou domů jsem dostával SMS od kamarádů a přátel, za které moc děkuji! O tom, jak jsem závod prožíval, chci i tentokrát napsat krátké povídání a zpracovat prezentaci, které také najdete na webu. Tím nejlepším dokumentem ze závodu by mělo být video. Záznamů se tentokrát natočilo opravdu velké množství z mnoha situací na trati i mimo ní. Myslím, že se máte na co těšit... .
dnes:70
za týden:820
za měsíc:2455
celkem:91685
