Dnes jsem se vrátil ze soustředění v Jeseníku, které se jako vždy uskutečnilo u Pavla Dědice na Orbee. Od soboty do soboty se vystřídaly všechny druhy počasí. V krásném prostředí Jeseníků, Javorníků i Orlických hor jsem odjel 712 kilometrů, nastoupal 9.645 metrů převýšení a strávil v sedle 28 hodin. Tentokrát bylo nejčastěji přejížděným sedlem Ramzová a Rejvíz, který mně posloužil jako trenažer jízdy do vrchu. Krásný trénink byl v Javornících přes Travnou do Ladek-Zdrój. Naop...ak smutný jsem byl z toho, že cesta na Praděd byla ještě „zarubaná“, a tak jsem se musel u Pusteven vracet přes Lyru a Vidly bez skalpu moravského velikána. Vynahradil jsem si to však „kolečkem“ přes Ramzovou, Pusté Žibřidovice, Dlouhé Stráně, Červenohorské sedlo. Ve výjezdu na hráz horní nádrže Dlouhých Strání jsem poprvé zažil, co je to jet do kopce s cyklistou na elektrokole (nakonec nedojel…) a jak zase chutná, když ve 3 stupních celsia za mrazivého deště zdrháte z horní nádrže dolů a už se těšíte, jak vybušíte na Červenohorské sedlo, abyste se alespoň trochu zahřáli. Na Orbee byly díky Pavlovi a Vlastě opět skvělé podmínky a prostředí pro trénink, odpočinek a přátelské povídání. Díky Pavle a Vlasto!
Před odjezdem do Jeseníků na kemp k Pavlovi na Orbeu jsem ještě stihnul odjet tradiční nonstop test na Hlincově hoře. Po dohodě s Jakubem mi opět dělal sparingpartnera a tak to byl pro nás v březnu 3. společný trénink. Počasí nám nemohl vyjít lépe! Trať jsme jeli na obvyklém okruhu přes Hlincovu horu jako všechny předchozí testy v minulých letech. Cíl byl odjet minimálně deset 20 kilometrových okruhů s převýšením cca 250 metrů a pokud to zvládneme dříve než za 8 hodin, tak k tomu ještě nějaký kilásek přidat. A tak jsme za 8 hodin a 13 minut odjeli celkově 223 kilometrů a nastoupali jsme 2.545 m.p. Tentokrát žádná podpora na trati, ale všechno pěkně na zádech v batohu (traťovky, banány, pití, foťáky, …) – zkrátka slušná přídavná zátěž na našich bedrech nám to trochu znesnadnila. I přesto, hlavně díky Jakubovi a jeho výborné fyzičce i díky pěknému počasí, jsme odjeli slušný tréninkový průměr. Díky Jakube, opět to byl s Tebou parádní trénink!
.jpg)
... známé české přísloví platí pro moje společné tréninky s Jakubem dvojnásob. Pár dní po sobotním zimním tréninku a dalších hodinách na trenažeru jsme dnes vyrazili znovu. Přidali jsme kilometry i čas v sedle. Zvolili jsme si opět Třeboňsko, kde jsme lítali po rovinách v lesích a později v podhůří Novohradek. Dopřál jsem si opravdový luxus a uprostřed týdne trénoval a k tomu ještě za pěkného slunečního dne, i když ještě za stále zimních teplot. Odjeto 143 kilometrů, 5,5 hodiny v sedle a hezký pocit ze společné jízdy. A znovu jsme si stihli povídat, tentokrát o Jakubově novém projektu, proč ho to táhne zase na Nový Zéland, o lavinovém nebezpečí a tragédiích v Alpách a taky trochu plánovali další společný trénink a testy v rámci přípravy na RAI. Takže když vše dobře dopadne, pojedeme spolu v březnu ještě 8 nebo 12 hodinovku a „cestu za posledním sněhem“ na Filipovu huť na Šumavu. A už se tréninky začnou pěkně prodlužovat za hranici 200 kiláků. Měli byste vidět, jak to Jakubovi jezdí, paráda, Kubo!
Dnes mě Jakub vysvobodil ze stereotypů tréninku na trenažeru v garáži a vyrazili jsme spolu po dlouhé době na společný trénink. Kam jinam než do Novohradských hor. Pěkné počasí nám bylo příslibem na pár hodin v sedle na sluníčku. Ale hned po vyjetí třebotovického stoupání jsme jeli proti slušnému větru, který nás provázel do Třeboně a přes Jiříkovo údolí až do Nových hradů. S přibývající výškou na silnicích přibýval tradiční zimní bordel a ve stoupání na Hojnou vodu nechyběl ani sníh. Točili jsme v Pohorské Vsi. Cestou jsme si stihli povídat o Jakubových výstupech na Alpské „4000“, o blížící se Vojtově svatbě, a tak nám 5 hodin rychle uteklo a mezitím jsme dali 130 kilometrů a přeskákali jsme 1.750 metrů převýšení. Díky Jakube za pohodový trénink a už teď se těším na další společný švih před blížícím se Race Across Italy. Fotky z tréninku jsou v Galerii ZDE. Stojí zato se podívat na Jakubův článek a fotky na webu ZDE.
Dnes v Kadani pořádá Nela Bicková křest knihy zesnulého Honzy Bicka „Moje cesta na kole dětem“. Honzu jsem měl možnost poznat jen velmi krátce. Přesto mě zaujal a předal mně nepsaný vzkaz. Jaký? Honza mnohé z nás oslovil tím, jak byl statečný, ryzí a upřímný. Všiml jsem si, jak dokázal lidi „číst“ a vidět až do jejich duše, jakoby uměl člověka prosvítit jak rentgenová lampa. Ze všeho nejvíc mě oslovila jeho vášeň a chuť žít život naplno. Ano, ta jeho vášeň. To je pro mne ten vzkaz. Čtu jej tak, že žít bez ní je jako bych tu nebyl. Teprve vášeň pro něco a pro někoho a energie, která z ní vyvěrá, dává životu ten pravý smysl. A to budu, Honzo, šířit dál! Knížka stojí za to - je to zpověď člověka, který miloval život, rodinu a kolo. Dává nám možnost si připomenout co jsou ty pravé hodnoty kvůli kterým má smysl tady být. Jejím zakoupením podpoříte Nadační fond Klíček a tím pomůžete vážně a nevyléčitelně nemocným dětem v hospici v Malejovicích. Zdravím všechny do Kadaně a přeji vám krásný zážitek z dnešního setkání.
dnes:36
za týden:846
za měsíc:1074
celkem:731159
