Jiří Hledík Ultracycling
česky česky    English English

Předmluva

motto:

Pouze ti, kteří se odváží jít příliš daleko mohou přijít na to, jak daleko se dá jít“    (T.S. Eliot)

Dnes už si nemyslím, že začít s cyklistikou v 45 letech byla jen náhoda. Na profesionální kariéru to bylo pozdě, ale ne pozdě na to, abych mohl uskutečňovat svoje sny a projekty, které jsou pro většinu lidí buď nepředstavitelné, nebo nedosažitelné. Uteklo 15 let a na cestě za svými sny jsem se během té doby o tomto sportu i o sobě samém hodně dozvěděl.
 
Cyklistika a ultramaratony se pro mě staly cestou k tomu, jak žít jinak. Přesto, že mě kolo neživí, znamená pro mě mnoho. Je pro mě „lék“ na starosti, pomáhá mně čistit hlavu od stresu, udržovat se fit, vyhýbat se životnímu stylu snobů. Díky kolu mám šanci stále dělat něco pro svoje zdraví a bránit se tak neduhům a zdravotním problémům mých vrstevníků a dát malou šanci farmaceutické lobby. Kolo mně taky umožnilo poznat daleko více sám sebe – svoje možnosti, schopnosti, ale i slabosti a nectnosti. Extrémní situace vyvolávající fyzické a psychické vypětí v průběhu každého ultramaratonu mně pomohly podívat se do sebe. Mnohdy to nebyl pěkný pohled, ale mám vůli s tím něco dělat, změnit se. Kolo mě přivedlo i k netušeným dovednostem jako je kinesiotaping a schopnost poslouchat svoje tělo a porozumět signálům, které vysílá a podle toho se chovat, žít a pracovat na sobě. I díky kolu jsem se rozhodnul rozšířit si vzdělání a stát se certifikovaným koučem a mentorem.
 
Za 9 let s ultracyclingem se nám podařilo zajet pěkné závody světové série UMCA, vyjet výsledky za které se nemusíme stydět a získat jedinečné zkušenosti z této sportovní disciplíny. Za tím vším je každý rok spoustu práce. Musím tvrdě trénovat, zajistit financování přípravy a samotné závody, starat se o chod našeho sdružení a týmu, starat se o web, připravovat prezentace, jezdit na přednášky a to vše dělat vedle starostí o rodinu a svých nemalých pracovních povinností, kterých je stále mnoho. Věřte, že není vůbec jednoduché v takových podmínkách odtrénovat povinných 8 až 10 tisíc kilometrů a desítky hodin v posilovně. Pro profíky to jsou směšné objemy. Ale já nejsem profík a o jejich podmínkách pro trénink a regeneraci si můžu nechat jenom zdát! A faktor času není také zanedbatelný zvlášť, když už „60“ zaklepala na dveře. Tělo už dávno ztratilo svojí mladickou pružnost, pevnost a sílu a já ho pořád nutím, aby se připravovalo zvládnout stres, absolvovat extrémní závody na tisíce kilometrů stylem non stop.
 
To, co mě žene, je moje touha a motivace. Hledat motiv a důvody „PROČ“ je fenomén sám o sobě. Abych lépe porozuměl tomuto konání a uměl si sám odpovědět, začal jsem se nejdříve amatérsky vzdělávat v oblasti sportovní psychologie a posléze zjistil, že tu existují zcela obecné principy, které již mnoho let používám ve své práci v rámci vedení pracovních týmů. A to už bylo jen kousek k tomu, abych se rozhodnul stát se certifikovaným koučem a mentorem a začal jsem systematicky vzdělávat.
 
Zvyknul jsem si na to, že ne každému dává tento sport smysl. K ultracyclingu, stejně jako k dalším extrémním sportům, zůstává většina veřejnosti lhostejná. Přestože tento sport jsou v prvé řadě „pot, krev a slzy“ a velké a dlouhodobé fyzické a psychické nasazení, nikdy nevzbudí velký zájem a to ani u ostatních sportovců. Proč? Protože není a nebude součástí „sportovního průmyslu“ prokvetlého komercí přinášející obživu početné skupině lidí v mnoha odvětvích včetně reklamy, médií a obchodu. Zájem veřejnosti se stále více zaměřuje pouze na vrcholové sporty, vrcholné výkony a účelově vytvořené mediální hrdiny, za které jsou ochotny firmy, reklamní agentury a sportovní kluby zaplatit cokoliv (reklamy, přestupy, nákupy…). Profesionální sport už daleko více připomíná gladiátorské arény. Publikum prahne po senzačních výkonech za hranicí lidských možností daleko vzdálených tomu, co může nabídnout čistý sport. Jsem rád, že nejsem součástí tohoto matrixu. Jsem jiný.
 
Mezi ultramaratonci je přátelství jako šafránu. Proč? Tenhle sport je opravdu velmi tvrdý a všichni mu musí hodně obětovat. Ale ne každý dokáže mít nadhled nad své ambice a své ego. Ať je to jak chce, pro mě však stále zůstávají blízká dvě jména výborných ultramaratonců – Sváťa Božák a Rišo Meleg. Mají můj respekt, vážím si toho, co v tomto sportu dokázali a co pro jeho propagaci udělali a stále ještě dělají. Samozřejmě, že se nemohu srovnávat s těmi absolutně nejlepšími ultramaratonci, nejsem už žádný mladík. Moje ambice jsou už jen soupeřit s ostatními "ultradědky" v mé věkové kategorii a často i bojovat jen sám se sebou a se všemi nástrahami závodní tratě.
 
Nezvyknul jsem si na přehlížení jeden druhého, a to nejen ve sportu. Proč se o tom zmiňuji? Být senior, být starý se bere jakoby už člověk měl být někde "mimo hru", neměl by překážet mladým, už s ním nikdo nepočítá. Věřte, že jsou země, kde si počinů, schopností a výkonů seniorů váží více než u nás a dokáží je náležitě ocenit. Mrzí mě, když jsou výkony takových nadšenců v seniorském věku přehlíženy a zůstávají ve stínu těch mladých, absolutně nejlepších. Přestože i takový život dokáže být, dává mně ultraciklistika stále smysl a ultracycling pro mě zůstává dále výzva a nechci to po "60" zabalit. I v daleko pokročilejší věku se dají dělat úžasné věci a dá se žít na plný pecky! Poznal jsem také, že když o něco usiluješ a jdeš do toho „se srdcem na dlani“, není vůbec důležité kolik ti vlastně je! Nechal jsem se mnohým stařečky inspirovat, sám toužím inspirovat ty druhé. Navíc je pro mne čím dál tím víc blízké to propojování těžce nabytých zkušeností a sebepoznání na extrémních závodech s těmi pracovními zkušenostmi a zážitky. Z toho teď pramení moje touha a energie se vzdělávat v koučinku a mentoringu a to teď bude moje nová paralela a cesta k novým projektům (o tom více na jiné část webu v "Profilu kouče a mentora"). 
 
Můj trvalý obdiv má náš realizační doprovodný tým, který je pro ultramaratonce naprosto nezbytnou součástí všech jeho ultramaratonů! Našli v něm místo naši kamarádi a přátelé, které zdobí empatie, trpělivost, laskavost a zájem o tento sport a všechna dobrodružství které přináší. Přestože je každý hodně jiný, má jiné vzdělání, povahu, práci i osud, tak je všechny spojuje náš společný cíl a víra, že jej dosáhneme. Věnují tomu svůj čas a úsilí bez nároků na odměny. A nemají to se mnou věru vůbec jednoduché. Přesto neváhají a pomáhají mně zdolávat další výzvy, které před sebe společně stavíme. Prožíváme spolu nejenom závody, ale jednou do roka si najdeme čas na společné soustředění (více o našem Czech Ultracycling Team najdete v sekci "Realizační tým")
 
Velmi si vážím našich sponzorů, kteří nám pomohli a pomáhají. Nikoli na komerční bázi, ale proto, že nám fandí a podporují naše úsilí jít si za svými sny a připravovat a realizovat naše projekty. V této době, kdy se sponzorují jen profesionální hvězdy a super hokejové a fotbalové týmy, tenisové a golfové turnaje je to něco jako zázrak. Bez jejich podpory je prakticky nemožné se několik let po sobě soustavně věnovat tomuto sportu a objíždět závody světové série UMCA. Děkuji Vám!
 
I přes popsaný nezájem veřejnosti o ultracycling musím říci, že pro nás mnohé vykonala média. Díky cyklistice jsem měl možnost se setkat se zajímavými a známými lidmi jakou jsou Vladimír Kroc, Lucie Výborná, Hanka Soukupová, Alena Zárybnická, Jana Matznerová, Vít Pohanka, Václava Kostohryzová, Kamil Jáša, Radek Gális, Jarda Fridrich, Pavel Šimák, Marek Sviták, Zdenek Peroutka, Tomáš Moravec a další. Zkrátka měli jsme štěstí, nabídky na rozhovory a besedy přicházely samy či přičiněním některých mých blízkých a kolegů, kterým jsem za to vděčný. Úplně nejvíce se mnou a s našim Czech Ultracycling Team pracovala dlouholetá výborná redaktorka ČR České Budějovice Hana Soukupová. Hanka se mnou dělala několik samostatných reportáží před resp. po absolvovaných závodech. Za největší její projekt v tomto oboru považuji její časosběrným dokumentem z období moji přípravy na RAAM v roce 2012, kterým hodně přiblížila veřejnosti i zákulisí přípravy na takový extrémní závod. Tím velmi přispěla k medializaci ultracyclingu jako takového (řadu jejich reportáží se mnou či některými členy CUT najdete v sekci "Ohlasy v médiích - Rozhlas").
 
Co říci o své cestě k ultracyclingu? Jak se to všechno stalo? Co máme za sebou a co na nás ještě čeká? Jaké máme projekty? Komu se snažíme pomáhat? Vše se dočtete v aktualizovaném „Profilu závodníka 2017“, který je vložen jako příloha do této sekce. Na závěr této předmluvy chci říci - nebojte se snít a jít si za svými sny a vizemi. Ať se Vám na té cestě vše daří a nenechte se otrávit blbou náladou, hloupými maily či vzkazy a úpadkem, který je vidět všude kolem nás. Pořad jsou kolem nás lidi, kteří myslí pozitivně a které ta hektická doba nesemlela. Ať Vás život a kolo stále baví!
 
 
V roce „Ohnivého kohouta“ dne 6. srpna 2017
Dobrá Voda u Českých Budějovic
Jíra
 
06. 08. 2017, 17:55:28
Jiří Hledík
Ultracycling for Charity

Sponzoři

Hlavní sponzoři:

Atexsport Tufo

Mediální partneři:

Český rozhlas Radiožurnál Český rozhlas České Budějovice Český rozhlas Hradec Králové Česká televize

Jsem členem Czech
ultracycling team

CUT RAAM CUT RAAM

Podporujeme Asistenci O.P.S.

Ultracycling for Charity