Profil Jiří Hledík Ultracycling

Profil

Úvod

osobní údaje

Jmenuji se Jiři Hledík, mám přezdívku "Jira".
Je mně 54, narodil jsem se 29. června 1957.
Vyrůstal jsem ve sportovní rodině, můj otec byl ligový fotbalista, sehrál 29 zápasů za národní mužstvo.
Vystudoval jsem obor "Jaderná energetika" na ČVUT.
Jsem 30 let ženatý, moje žena Jindřiška (ekonomka)podporuje moje cyklistické a jiné sportovní aktivity.
Máme 2 děti - dceru Aničku (21 let, studentka) a syna Vojtěcha (25 let, absolvent VŠE, obor diplomacie).
Pracuji 27 let v jaderné energetice (v Jaslovských Bohunicích, Dukovanech, Temelíně).
Pracuji ve skupině ČEZ, a.s. jako manažer útvaru Inženýring výstavby nových jaderných elektráren.
K mým koníčkům patří především cyklistika, lyžování, horolezectví a velmi rád se starám o zahrádku.

Proč cyklistika

Rozhodně se nepovažuji za „rodilého cyklistu“, právě naopak. K cyklistice jsem se dostal v době, kdy většina lidí už tlumí svoje sportovní aktivity. Sport mě však provázel celé moje žákovské a dorostenecké roky. Věnoval jsem se především atletice, gymnastice, sjezdovému lyžování, kolektivním sportům a orientačnímu běhu. V roce 1976 jsem na mistrovství republiky v branně orientačním běhu v družstvech získal titul mistra republiky. Dál jsem již ve sportovních aktivitách na výkonnostní úrovni nepokračoval. Teprve až v roce 1996 jsme začali se svým synem lézt a horolezectví jsem se pak věnoval dalších 5 let.

K cyklistice jsem se dostal neplánovaně v době, kdy jsme museli s lezením přestat (syn na rok odjel studoval do zahraničí …). Bylo to dílem náhody a nešťastné události, která postihla jednoho z party jesenických cyklistů kolem Pavla Dědice a Kamila Podhájského. A tak se stalo, že mou zcela první výzvou v cyklistice byla nabídka nahradit tragicky zesnulého kamaráda v týmu, který se vydal po stopách Tour de France 2002. Od té doby jsem se cyklistice začal věnovat rok od roku více a systematičtěji, ale na ryze amatérské bázi a úrovni. Přitahovaly mě především vytrvalostní soutěže, věnoval jsem se maratónům a pravidelně jsem se účastnil především 24 hodinovek.

Od roku 2007 jsem se začal účastnit maratonů VELO série pravidelně. Velmi mě ovlivnilo setkání s českou ultramaratonkyní Hankou Ebertovou. Naše bližší spolupráce začala po jejím startu na RAAM a vyústila v úspěšné vystoupení na 24 hodinovce v Lichnově, kde jsme v kategorii „smíšené dvojice“ zvítězili v novém rekordu závodu v této kategorii. Ještě na konci roku 2007 jsme založili občanské sdružení Czech Ultracycling Team a zahájili jsme 1. projekt pod názvem "RAAM 2009". Cílem tohoto projektu bylo absolvovat tento nejnáročnější ultramaraton světa v kategorii „Two Person Mixed“.

Sezóna 2008 byla pro mne první sezónou, ve které jsem jel svůj první ultramaraton (GLOCKNERMAN) i první etapový závod (TRANSALP). Po dohodě s Hankou jsme náš společný start na RAAM odložili minimálně o jeden rok a tím se pro mne stala další sezóna přípravou na tento závod.

V sezóně 2009 jsem absolvoval řadu maratónů série 53x11 jako přípravu na svůj druhý ultramaraton (RACE). Právě na tomto závodě jsem si vyjel kvalifikaci na RAAM v kategorii "Solo Racer" a to i přesto, že na RACE nebyla kategorie 50+ vypsána (pořadatel RAAM však umístění v této kategorii hodnotil a protože jsem do cíle dorazil jako 1. ze všech "padesátníků", kvalifikaci mně přidělil). V tomto roce se rovněž definitivně rozhodlo o tom, že s Hankou nebudeme dál pokračovat v přípravě na RAAM a každý bude pod hlavičkou CUT realizoval svoje závody se svým týmem individuálně. A tak jsem oslovil Josefa Trchalíka a rozhodl jsem se pokračovat právě s ním v přípravě Projektu RAAM na start v kategorii "Two Person Male".

V sezóně 2010 jsem jel další dva ultramaratony. DOS RAS EXTREME ve Slovinsku byla pro mne opravdu těžká zkouška - vynikající konkurence, opravdu tvrdé podmínky. Ze 13 startujících v kategorii 50+ jsem ještě na 1.100km byl na 4.místě hodinu od "bedny", ale naší společnou chybou jsme narazili cca 120km před cílem na časový limit a byli jsme diskvalifikováni. I to byla pro mne a celý tým cenná zkušenost a rozhodně nás to nepoložilo. Právě naopak! Po DOS jsem spolupráci s Josefem Trchalíkem ukončil. Zkrátka nebyl jsem pro něj ten správný partner, netvořili jsme vyrovnaný pár. Jožka byl zkušenější a jeho výkonnost s ohledem na jeho věk a cyklistickou minulost byla vyšší. Na RACE, druhém ultramaratonu sezóny, jsme ale ukázali, že v kategorii 50+ hledám v zemích Vyšegrádské čtyřky konkurenci. Umístil jsem se na 1.místě, zajeli jsme o více jak 4,5 hodiny lepší čas než na předchozím ročníku a potvrdil jsme stále se zvyšující výkonnost. Následovalo rozhodnutí přestat hledat partnera do týmové dvojice a usoudil jsem, že nejlepším řešením bude startovat na RAAM v kategorii "Solo Male 50+". Zvolili jsme definitivně rok 2012 a k tomu jsme přizpůsobili i plán závodů sezóny 2011.

V zatím poslední sezóně 2011 jsem opět absolvoval dva ultramaratony. Společně s týmem jsme se rozhodli jet znovu DOS RAS EXTREME a poté nejtěžší ultramaraton v Evropě RAA (Race Around Austria). Těžší závody a přípravu na RAAM jsme si nemohli naplánovat. DOS RAS EXTREME jsme dojeli na 6.místě v kategorii 50+ a nepodařilo se nám splnit náš cíl být na bedně a zajet čas pod 60 hodin. V cestě tomu stály žaludeční problémy a viróza se kterou jsem se musel potýkat v závěrečné části závodu. RAA byl pro nás všechny absolutně nová zkušenost a výzva – nikdy jsme nejeli v jednom závodě nonstop tak daleko (2.164km) a tak velké převýšení (28.000m) a proto byl náš jediný cíl závod dokončit v časovém limitu. To se nám podařilo! Na tento extrémně těžký závod se přihlásilo jen 21 ultramaratonců, ale na start se jich nakonec postavilo jen 16 a v mé kategorii jen 2! Na začátku druhé poloviny závodu jsme se pohybovali i na 11.místě v celkovém pořadí, ale nakonec jsme dojeli na 15.místě. Poprvé za celé 4 roky, co jezdím ultramaratony, kontroloval můj zdravotní stav po celou dobu závodu profesionální doktor – Zdenek Janeček mi ke konečnému výsledku velmi pomohl. Pro mne a celý realizační tým to byla úžasná zkušenost a „složená maturita“. Tuto sezónu jsme tedy uzavřeli spokojeni se splněním vytýčeného plánu. Všechny absolvované testy a závody nám ukázaly, že jsme se nemohli na RAAM už lépe připravit. Toto nám potvrdil i letošní vítěz RAAM Christoph Strasser, se kterým v této věci komunikoval Vojta. A tak nic na svých plánech neměníme. Zahájili jsme závěrečnou přípravu na nejdelší a nejtěžší silniční ultramaraton planety, na RAAM 2012.

Cyklistika mě opravdu moc baví. Příprava na vytrvalostní závody včetně testů výkonnosti a samotné závody mně pomáhají kompenzovat moje pracovní nasazení. Díky tomuto sportu si udržuji i v tomto věku zdravý životní styl a pohodu. Cyklistika je pro mne novou příležitostí poznat nové lidi, vytvořit nové vztahy, poznat i svoje možnosti a hranice. Projekt RAAM chci po všech těch letech přípravy a cenných zkušeností rozhodně realizovat. Se svým realizačním týmem jsem si vybral pro mne tu nejtěžší cestu z pohledu samotného závodu, ale realističtější variantu co se týče zajištění všech potřebných podmínek pro start (financování, logistiku, tým). I po startu na RAAM se chci cyklistice aktivně věnovat co nejdéle to půjde.